Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kudy jsme jezdili a chodili 4 (první část)

15. 9. 2008
 

Naše čtvrtá cesta do Skandinávie

 

Obrazek

 

 

SKANDINÁVIE 2008  (7.7.-2.8. 2008, najeto 11 000km)

1. den: pro naši letošní cObrazekestu jsme zvolili trasu přes Teplice, po nové dálnici na Drážďany, Berlín, Sassnitz, nočním trajektem do Trelleborgu (původně jsme sice plánovali cestu přes Pobaltí, ale byla nám rozmluvena).

2. den: z Trelleborgu jsme jeli přes Malmö do Helsingborgu po E6, zde jsme odbočili na dálnici E4 směrem na Stockholm. Cesta je docela rychlá, i když místy je stále ještě švédská specialita: úseky s jedním pruhem, kde se nedá předjíždět se střídají s úseky s pruhy dvěma, kde se předjíždí. Funguje to jen díky menší hustotě provozu (nedovedu si to představit u nás). Jinak ale je povrch bez kazu a i odpoObrazekčívadla jsou na vysoké úrovni. Za Jönköpingem vede dálnice podél druhého největšího švédského jezera Vättern, je zde dost pěkných odpočívadel i skvělých výhledů na jezero. Na jednom z nich můžete navštívit i zříceninu hradu Brahehus (zdarma). Po příjezdu do Stocholmu jsme zamířili do přístavu a šli se informovat na možnost plavby do Finska. Poprvé se Obrazeknám stalo, že trajekty byly vyprodány (na měsíc dopředu, sice nám řekli, že můžeme počkat, jestli někdo nedorazí, ale to se nám nechtělo), a tak jsme se rozhodli jet dál podél Botnického zálivu Švédskem. Pokračovali jsme tedy dál na sever po E18 s tím, že se ještě pokusíme zkusit trajekty z Kapellskäru. Ani tady jsme neměli štěstí, s autem by bylo možné jet až za týden. Takže pokud hodláte využít trajekt do Finska, je dobré mít dopředu rezervaci. Bylo rozhodnuto, že tedy pojedeme do Finska po pevnině. Vrátili jsme se do Norrtälje, zde odbočili na silnici č. 76 a pokračovali na sever. Nocovali jsme v lese u Skebobruku.

3. den: ráno jsmObrazeke projeli po silnici č. 76 do Gävle, zde najeli na dálnici E4 a pokračovali přes Hudiksvall, Härnösand na sever. Cestou jsme zastavili na odpočívadle u největšího švédského mostu za Utansjö. Je zde pěkná vyhlídka, dětské hřiště, hotel, restaurace...... Cestou jsme se chtěli zastavit v národním parku Skuleskogen, ale po příjezdu k parku se zkazilo počasí, hnala se bouřka, tak jsme se rozhodli neriskovat a túru k jezeru vynechat. Že to bylo moudré, jsme zjistili hned po návratu k autu, když začalo vydatně pršet. Protože naším cílem bylo Finsko, vrátili jsme se na pobřežní dálnici a pokračovali jsme dál do Umey, zde jsme odbočili na silnici č. 364 směrem na Burträsk. Před Yttersmarkem jsme přenocovali.

4. den: z Yttersmarku jsme pokračovali po č. 364 do Skellefteu, zde jsme najeli zpět na E4 a pokračovali přes Piteu, Luleu do Haparandy, kde jsme překročili švédsko-finskou hranici a přes finské Tornio, Kemio, Oulu pokračovali na jih po E 75. V Pulkkile jsme odbočili na silnici č. 88 a před Vieramä přespali.

5. den: naše cesta vedla dál po č. 88 do Iisalmi a Lapinlahti,Obrazek zde jsme odbočili na silnici č. 582 do Varpaisjärvi, zde na č. 577, projeli Varpisjärvi, kde mají zajímavý kostel do Nilsiä a za ním se napojili na silnici č. 75. Po ní jsme pokračovali do Hankamäki na odbočku silnice č. 570. Po několika km jsme Obrazekodbočili na silnici č. 508 na Lehtovaaru (část této cesty nemá zpevněný povrch, ale vede  kolem krásných jezer. Dalo by se zde i přespat, ale protože bylo do noci ještě daleko, pouze jsme se občerstvili, vykoupali a pokračovali dál.) V Juuka jsme najeli na silnici č. 6 a  vydali se po ní na jih, na křižovatce u Ahnovaary jsme odbočili na cestu č. 504 a poObrazek ní dojeli do národního parku Koli (viz. samostatná stránka). Po prohlídce jsme se vrátili do Juuky a pokračovali dál na sever přes NurmeObrazeks do Kaajani. Zde jsme odbočili na silnici č. 5 směrem na Hyrynsalmi. Cesta vede okolo krásných jezer, nejhezčí je za Seitenoikea, jsou zde i místa, kde by se dalo dobře přespat. My jsme ale ještě pokračovali kus cesty na sever, protože jsme další den chtěli do parku Hossa. Přejeli jsme tedy dál, odbočili na cestu č. 843 a přespali v lese u  Palovaary.

6. den: ráno jsme se vydali do národního parku Hossa (samostatná stránka). Park je dost rozsáhlý, doporučuji navštívit návštěvnické centrum nedaleko vchodu, kde mají plánky (pokud zdeObrazek nechcete zůstat delší dobu a park prochodit nebo proplouvat po vodních cestách důkladně, není třeba si kupovat mapu), ochotně poradí cestu, samotný park je pak dobře značený. My jsme si vybrali cestu ke skalním kresbám Värikallio z doby 5 000 - 3 200 př. n. l., které byly objeveny v roce 1977. Po dojezdu na parkoviště v zadní části Obrazekparku jsme se rozhodli pro okruh, cca 17 km. Problémem jsou zde  (alespoň  v době naší návštěvy) komáři, kterých je zde opravdu hodně. Z domova jsme měli přes obličej ušité síťky (podobné nosí i domácí), nasazené na klobouku, a tak byl problém jen v tom, že jsme museli v horku jít v nepromokavých dlouhých kalhotách a Obrazekbundách, jakmile se ukázal kousek nezakrytého těla, byl pokryt houfem komárů. Cesta ale byla pěkná a stála za to. (Z českých repelentů nám fungoval Off, zejména krém) Kresby jsou na skále nad vodou, a jde se k nim po dřevěné lávce.  Po prohlídce jsme se vrátili po silnici č. 843 zpět cca 10 km a odbočili na č. 9190 a po ní na silnici č. 5. Pokračovali jsme dál na sever do národního parku Oulanka. Rozhodli jsme se pro nástup z Juumy, kam jsme dojeli po cestě č. 188897, na kterou jsme odbočili kousek za Rukou. Protože jsme chtěli jít druhý den na túru do parku, rozhodli jsme se pro nocleh v kempu Juuman leirintäalue. Noc zde stála pro 3 osoby, stan a auto 13 EUR. Kemp je moc pěkný, u jezera, teplá voda v ceně.

7. den: tentoObrazek den jsme věnovali návštěvě nejznámějšího finského parku Oulanky (samostatná stránka). Protože jsme neměli tolik času, rozhodli jsme se pro Malý medvědí okruh - Pieni Karhunkierros z kempu cca 25km. Komáři zde také byli, ale méně než v Hosse, drželi se spíše v částech vedoucích močály.Obrazek Okruh je velice pěkný, vede po atraktivních lokalitách, mezi peřejemi, po visutých mostech... stojí určitě za alespoň malou zastávku. Místy jsou výhledy na kaňony a vodopád. Na říčce jsme viděli i raftaře, části parku se dají sjíždět na loďkách. Navečer jsme ještě zajeli do druhé atraktivní části parku k Oulanka Visitor Centre ( podél kempu na silnici č. 8693) a zašli se podívat na nejvObrazekětší peřeje ve Finsku (Kiutakögäs). Je to od centra krátká vycházka (cca 900 m) pohodlným chodníkem. Peřeje překonaly naše očekávání, nic podobného bychom ve Finsku nečekali. Jsou opravdu mohutné, voda se valí mezi skalními stěnami v délce asi 100 m, dá se projít po ostrově podél břehu až k výběžku s výhledem na jezero, kam se říčka vlévá. Rozhodně jsme nelitovali, že jsObrazekme se sem vydali. Původně jsme ještě plánovali severní část parku, ale už jsme měli komárů nějak dost, a tak jsme se rozhodli ráno pokračovat dál. Noc jsme strávili opět v kempu v Juumě.

8. den: z Juumy jsme se vrátili na silnici č. 5, jeli kus cesty na jih a pak odbočili na Kitku a přes Tolvu a Suonnu projeli na cestu č. 81 do Posia a dál do Rovaniemi. ObrazekTady jsme se napojili na cestu č. 4 a po ní už zamířili na sever. Zastavili jsme se na polárním kruhu, kde je řada atrakcí spojených se Santa Clausem, který zde má svou vesnici, poštu a i mnoho obchůdků s vánočním zbožím. Hrají zde vánoční koledy, jsou tu vánoční stromky, Santové ve všech možných podobách .... pro nás přímo horror!!!! Takže jsme se podívali na čáru, znázorňující pol. kruh, vyfotili model zeměkoule (to nejhezčí, co tu je) a ujížděli pryč od tohoto vánočního průmyslu. To opravdu nemusíme, stačí, že i u nás to vše začne brzy na podzim v obchodech. Naším dalším cílem byl park Pyhä-Luostro.  

Před Kemijärvi jsme odbočili na silnici č. 5 a před Vuostimo na cestu č. 962, vedoucí do parku. Zde jsme pObrazekodnikli kratší túru po naučné stezce od návštěvnického centra Pyhätunturi  přes Isokuru k menšímu vodopádu. Cesta je nenáročná, dobře značená, v době naší návštěvy zrovna opravovali chodníky (spíš stavěli dřevěnou "dálnici"). Dál jsme se nevydali, protože začalo pršet, a tak jsme se vrátili a pokračovali dál po silnici č. 962 směrem na  silnici č. 4, po ní projeli Sodankylu, Vuotso a u jezera jsme zůstali na noc.

9. den ráno jsmeObrazek se vydali na další cestu na sever. Projeli Ivalo a po krásném úseku cesty pokračovali směrem na Inari. Tento kus cesty je opravdu nádherný, je zde spousta úžasných jezer, nejkrásnější je jezero Inari (vyhlídkový kopec na jeho začátku doporučujeme neminout, značeno z cesty, ale nejezdit až nahoru, tam chtějí za vyhlídku 5 EUR za osobu, mají tam i Obrazekmuzeum, ale v jedné ze zatáček je výhled také krásný). Na jednom z odpočívadel jsme se zašli podívat na zajímavost zvanou Karhupesäkivi (asi medvědí tlapy), je to krátká naučná stezka vedoucí ke skalnímu bloku, který je dutý a uvnitř to vypObrazekadá jako v jeskyni (nepřehlédnout pokyn vlézt dovnitř - sisään, musíte po kolenou malou štěrbinou, ale uvnitř je místa dost). Vedou sem dřevěné schody, cesta je poměrně nenáročná. Dá se pak pokračovat ještě dál na vyhlídku na jezero Inari, ale pokud dobře nevidíte, nic moc. Je dost vzdálené. Na odpočívadle prodávají suveniry a občerstvení, uzené ryby, alespoň, když jsme tam byli, tak je měli. Pokračovali jsme do městečka Inari a dál do Kaamanen, kde jsme odbočili na cestu č. 893 směrem k norské hranici. Vede podél jezera Inari a je to opět krása. Obrazek

Cestou míjíte úžasná místa, vyhlídky na jezera, přírodní scenérie ..... dost krásných míst na přespání. My jsme si vybrali nádherné s písečnou pláží  a borovicovým lesíkem u jezera za Sevettijärvi (voda ke koupání akorát, sluníčko svítilo.......). Bylo to jedno z nejhezčích míst, kde jsme ve Finsku přespávali, ani se nám ráno nechtělo odjíždět.

10. den: jsme poObrazekkračovali dál na sever k finsko - norské hranici. Po překročení hranice jsme projeli Neiden, kde jsme se napojili na E6 a po ní pokračovali směrem na Kirkenes a dál do Elvestu. Zde je hraniční přechod do Ruska a cesta dál vede do Murmanska. RObrazekuské vízum jsme neměli, tak jsme se po vyfocení hraničního přechodu vydali alespoň po silnici č. 886 na nejvýchodnější bod Norska do Grense Jakobselv, ležícím na pobřeží Barentsova moře. Část cesty tam vede podél rusko-norské hranice, kterou tvoří říčka (žlutý patník Norsko, červený Rusko), jsou zde vidět stanoviště pohraničníků a Obrazek potkáváte ozbrojené vojenské hlídky. Celkem zajímavý zážitek, už nějak nejsme na tento způsob střežení hranic zvyklí, i když to u nás bylo ještě nedávno podobné. Samo místo Grense Jakobselv je vlastně jen vojenská základna a jeden kostelík, ale má to zde svůj půvab, na obzoru v Barentsově moři můžete zahlédnout lodě plujíObrazekcí do Murmanska a možná i dál.... naproti ruské vojenské objekty.... Když ještě přijde bouřka jako nám, je iluze drsného opuštěného  severu úplná. Naše další cesta vedla zpět do Kirkenes, je to malé Obrazekměstečko s přístavem, kde končí trasa pobřežní linky Hurtigruty. Měli jsme štěstí, jedna zrovna kotvila v přístavu. Byl zde i ruský ledoborec, takže to byla zajímavá podívaná na dvě obří lodě. Jinak ale není městečko ničím výrazné, takže jsme pokračovali dále.   

Foto z cesty zde.                                             

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA