Střípky z cest po Skandinávii

Skandinávie 2024

(3. červenec - 31. červenec, najeto cca 9 000 km)

Ještě hned r. 2022, když jsme poprvé jeli s dětmi, jsme cestou zpět slyšeli, že musíme jet znova, že jsme ještě nebyli všude, a tak jsme letos opět vyrazili.  Rozhodli jsme se, že to tentokrát bude spíše severní část - Laponsko, kde se nám moc líbilo a kde nejsou zatím davy turistů jako na jihu. Plánovali jsme to tak, že nejprve pojedeme nahoru Švédskem (se zastávkami na zajímavých místech, děti se přeci jenom potřebují během jízdy nějak odreagovat, jeli jsme tedy pomaleji a delší dobu) a pak se budeme vracet přes Norsko. Naplánovali jsme si také nějaké švédské národní parky, které ještě děti neviděly (z mapy je vidět, že jsme nakonec kvůli počasí trasu poněkud změnili...). Koupili jsme lístek na trajekt Rostock-Trelleborg Stena Line, (zpáteční 3 dospělí, 2 děti, sedadlo 1x pro cestu tam a zpět 5 x, (jeli jsme nočním trajektem) a auto á 343 EUR, kupované přímo přes lodní společnost). Měli jsme lístky flexi, abychom je mohli případně změnit nebo zrušit. Spaní jsme řešili ve stanu, nebo v případě nepříznivého počasí v chatce v kempu (kromě 1 případu na jihu Švédska) jsme neměli problém se ubytovat bez rezervace. Jinak jsme neměli nic jiného zajištěné, takže jsme měli možnost trasu upravovat podle počasí i zájmů.

1. den trajekt jsme měli koupený na ráno, a tak jsme vyjeli už odpoledne, abychom měli časovou rezervu. Jeli jsme po dálnicí přes Drážďany a Berlín, kde večer už byl provoz malý a před Rostockem jsme u dálnice přespali.

2. den ráno jsme pak pokračovali trajektem do Trelleborgu, plavba byla v pohodě, míst na sezení dost. Z Trelleborgu jsme pokračovali po dálnici směr Malmö, u Helsingborgu jsme odbočili na E4 a pokračovali dál směrem na Ljungby. V této části Švédska jsme nechtěli raději nocovat na divoko, a tak jsme zamířili do kempu. Poprvé se nám stalo, že v E4:ans Camping nás neubytovali v chatce (neměli volno, stan by byl bez problémů), ale zavolali do kempu ve Värnamo a tam nám ubytování domluvili. Kemp Värnamo Camping Prostsjön je sice ve městě, ale u jezera a mimo centrum, takže klidný (chata á 750 SEK, Wifi, sprcha v ceně).

3. den v plánu jsme měli co nejrychleji projet tuto jižní část Švédska, a tak jsme ráno pokračovali po E4 dál na sever. Zastavili jsme se u zříceniny Brahehus, ze které je hezký výhled na 2. největší švédské jezero Vättern (vstup zdarma, přímo z parkoviště na dálnici). Pak už jsme pokračovali na sever, před Mjölby jsme odbočili na silnici č. 50, a po ní s menšími zastávkami u zajímavých míst (např. most Hammarsundsbron) pokračovali přes Örebro a Ludviku k jezeru Tunsan, kde jsme ve stanu přespali.

4. den dnes naše cesta vedla přes Borlänge, zde pak po E 16 /jinak stále i č. 50/ dál na Falun (mají tady zajímavý měděný důl, muzeum, byli jsme v r. 2022, letos jsme se zde nezdržovali). Zde se zase silnice č. 50 odpojí a pokračuje na sever přes Enviken, Alfta do Bollnäs. Zde jsme odbočili na silnici č. 83 do Vallsty (kousek za ní je pěkná rozhledna Åsbergets utsiktstorn, dá se téměř k ní autem). Zde jsme pak odbočili na cestu č. X 663, přes pěkný most jsme pokračovali po vyhlídkové cestě kolem řeky a po Kalvstigen okolo jezer a lesy k Delsbo, dál po č. 305 opět hezkou krajinou místními cestičkami do Sunsvallu. Do města jsme nezajížděli, objeli jsme ho po sinici č. Y 622 a u Birsta se napojili na dálnici E 4. Protože na noc hlásili bouřky, rozhodli jsme se přespat v chatičce v kempu. Vybrali jsme si Sälstens camping (foto) v Härnösand. (pěkná chata s terasou a výhledem na moře á 450 SEK, sprcha v ceně, bez WIFI). Po ubytování jsme se ještě prošli podél pobřeží zálivu k Lövhällan, hezká krajina.

5. den ráno jsme se vrátili na E 4 a pokračovali k největšímu švédskému mostu Högakustenbron . V noci opravdu pršelo, a tak byla dost mlha, sice jsme zde už byli v předchozích letech, ale děti tu byly poprvé, tak jsme se zastavili na vyhlídce. Prošli jsme se kolem hotelu, jsou zde i obchody, dětské herní prvky .... Odtud jsme pokračovali k další zajímavé vyhlídce. Popojeli jsme kousek po E 4 a pak odbočili na Y 833, po ní dojeli na č. 322, odbočili vlevo a cca po 1 km odbočili směrem doprava a po lesní cestě rovně k vyhlídce Utsikt Höga Kusten, (dojet se dá téměř až nahoru, je tam parkoviště, možnost grilování, WC, piknikové stolky). Mlha se postupně rozpouštěla, a tak jsme nakonec viděli daleko do kraje. Pak jsme se vrátili na E 4 a pokračovali dál na sever. Zastavovali jsme na pěkných místech (vyhlídka u moře, zašli na písečnou pláž...) Projíždí se i podle parku Skuleskogen, ale tentokrát jsme se zde nestavěli. Děti chtěly ještě k moři, byly opravdu velké vlny, a to se jim líbilo, a tak jsme na noc zůstali v kempu u moře Nordmalings Camping, (chata 650 SEK, sprcha, WIFI v ceně) .

6. den dnešním cílem bylo švédské vnitrozemí, a tak jsme se ráno vydali po silnici č. 353 přes Bjurholm do Lycksele, zde odbočili na č. 365. (Možná hezká procházka podle jezera.) Dál jsme pokračovali krajinou kolem jezer na silnici č. 95 a po ní dojeli do Arvidsjauru. Zde jsme se rozhodli navštívit sklářský atelier Artic glas . Je to malá provozovna s ručně vyráběným sklem a suvenýry, součástí je i kavárnička. Dětem se líbili psi husky, kteří patří majitelům. Dál jsme pak pokračovali po silnici E 45 na Moskosel, zastavili se na odpočívadle Rastplats Ljusselforsen, prohlédli si starý most . Pak ještě cca 3 km po E 54, zde jsme odbočili doprava na místní komunikaci a po ní dojeli k peřejím Trollforsen (foto). Zde jsme zůstali na noc. Ještě večer jsme si prohlédli peřeje, moc se nám líbily.

7. den ráno jsme šli ještě k peřejím, dá se tam projít několik tras. Pak jsme se vrátili stejnou cestou na E 45 (cestou je možné zajet kousek k železničnímu mostu Piteälvsbron, který je zajímavý tím, že je společný pro vlaky i auta), a pak odbočili na silnici č. 374 a po ní dojeli k dalším peřejím na řece Piteä. Tentokrát to byly největší švédské peřeje Storforsen. (Byli jsme tu už několikrát, naposled r. 2022, jsou opravdu hezké, monumentální, bylo pěkně, tak jsme si udělali zastávku a kousek se prošli). Dále jsme pokračovali přes Älvsbyn po č. 94, a pak po č. 356 na Boden. V Morjärv jsme najeli na E 10, v Överkalix pak odbočili na 98 a po ní pokračovali k finské hranici do Övertomeå. Zde jsme kousek za městem u jezera přespali.

8. den jsme pokračovali do Finska. Přejeli jsme po dlouhém mostě (středem probíhá hranice) a pokračovali po silnici č. 930. Z té jsme po cca 2,5 km odbočili doleva na silnici č. 9322, která vede k vyhlídce Aavasaksa Observation (foto). Je zde několik vyhlídkových plošin, rozhledna, letní divadlo, kavárna ... Po prohlídce jsme se vrátili na hlavní silnici a pokračovali do Rovaniemi. Protože zde děti ještě nebyly, zastavili jsme se na polárním kruhu (foto) a prošli se trochu po areálu (je to tu samá vánoční atrakce, obchůdky s vánočním zbožím, můžete poslat pohled, který dojde na Vánoce, koupit si suvenýry, občerstvení, vyfotit se se Santou..... můžete zajít i do vesničky Santy Clause, je zde nově i několik zábavních parků  ..... ), ale pro nás to není, tak jsme celkem brzy pokračovali po E 75 v cestě na sever. Zastavili jsme se u Vikaköngäs (turistické místo u mostu přes řeku s grilovacími místy, začátkem turistických cest a raději se trochu po krajině prošli (je možné dojít až k rozhledně tam cca 2 km). Naše cesta pak pokračovala po E 75 přes Sodankylä (do parku Pyhä-Luosto jsme letos nezajížděli), zastavili jsme se jen na vyhlídce Ilmakkiaapa bird-watching tower a u řeky Kitinen jsme pak ve stanu přespali.

9. den ráno jsme se opět vydali po E 75 na sever. Přes Vuotso, Saariselkä, okolo parku Urho Kekkonena, kam jsme letos nezajížděli, dál do Ivalo. Zde začíná nejhezčí část této trasy, projíždíte okolo mnoha jezer krásnou krajinou. Cestou je i dost odpočinkových míst, opravdu pěkné. Na jednom z nich Karhunpesäkiven kahvila se můžete kromě návštěvy prodejny suvenýrů a kavárny vydat i na nedalekou zajímavost Karhunpesäkivi Rock. Je to velký balvan, uvnitř dutý, kam se může vlézt, je na trase na vyhlídku na jezero Inari (z vyhlídky není moc vidět). My jsme se letos vydali na jiné vyhlídkové místo na jezero, které je dál po E 75. Cca po 10 km jsme odbočili doleva na místní cestu (značená jako Tuulijärvi) a asi po 3 km zastavili na parkovišti. Odtud je to jen kousek do kopce k vysílači, odkud je na Inari hezký výhled (foto). V oblasti se dají podniknout i další pěší výlety. Po návratu na E 75 jsme pokračovali do Inari. Zde jsme odbočili na silnici č. 955 a po ní se zajeli podívat na další zajímavost, a to peřeje na řece Juutuanjoki. Z parkoviště jsme se vydali kousek porocházkou k visutému mostu přes řeku. (z Inari se dá projít okruh po značené trase). Pak už jsme pokračovali dál po E 75 krásnou krajinou na sever. Odbočili jsme na silnici č.92, kretá vede k norské hranici podél jezera Inari a soustavy dalších krásných jezer. U jednoho z nich jsme zůstali na noc (foto).

10. den další naše cesta pokračovala dál do Norska. Hranici jsme projeli za osadou Näätämö, my jsme projeli bez problémů, ale občas tu dělají důkladné prohlídky. Norskem jsme dojeli k silnici E 6 a po ní si zajeli do nejvýchodnějšího norského města Kirkenes (foto). Už jsme tu byli dříve, ani bychom sem nejezdili, není tu toho moc k vidění (ale bylo to přání dětí). Zajeli jsme tedy do přístavu, měli jsme štěstí a viděli velké lodě, projeli město, zastavili se na vyhlídce, a protože počasí nebylo nic moc, pokračovali v další cestě. Po E 6 jsme se vrátili, udělali zastávku u lososových peřejí Skoltefossen (foto). Pak už jsme pokračovali po E 6 severní krajinou dál na severozápad. Cestou jsmese zastavili u památníku John Savio monument (nic moc), dojeli jsme k Varangerfjordu (fotka z parkoviště nad fjordem). V Tana bru (je zde krásný nový most (foto) jsme odbočili nasilnici č. 98 a po ní pokračovali dál. Na břehu Laksefjordu (foto)  jsme ve stanu přespali.

11. den ráno naše cesta pokračovala po silnici č. 98 podél severního pobřeží směrem na Lakselv. Krajina je tu opravdu úžasná, porostlá pouze nízkými břízami a lišejníky, nízké kopce, jezera ... krása. Zastavovali jsme na vyhlídkách a užívali si krásného počasí i přírody. Po přejetí náhorní planiny jsme se ještě zastavili u krásného Silfar kaňonu, který vypadá, jako by ani do této krajiny nepatřil (foto) Z parkoviště je to krátká značená procházka, přímo ke kaňonu je pak prudký sráz, ale s opatrností se dá sejít až k vodě. Pak už jsme pokračovali dál k Porsangerfjordu a podél pobřeží do Lakselv, zde jsme se napojili opět na E 6 a po ní pokračovali na sever až do Oldefjordu. Zde se odbočuje na Nordkapp, ale tam jsme už letos nechtěli jet, a tak jsme zamířili po E 6 na západ.  Naším cílem bylo městečko Hammerfest, kde jsme už byli v roce 2005 a líbila se mám zdejší atmosféra a zajímavosti. Děti si chtěly koupit něco na památku, ale bylo zavřeno. Vyjeli jsme tedy ještě na vyhlídku nad městem (foto), pokochali se výhledem a odjeli pryč. Vrátili jsme se na E 6 a po ní přes Finmarksviddu dojeli k Altě. Zde jsme ve stanu přespali (foto).

12. den naše cesta pokračovala podél pobřeží po E 6. Za Burfjordem jsme na hřebeni pohoří zastavili na odpočívadle a vydali se na menší výstup na vrchol. Bylo odtud krásně vidět (foto) na ledovec Øksfjordjøkulen v pozadí, ostrovy a na fjord. Poté jsme pokračovali přes Storslet, Djupvik s krásnými výhledy na fjordy a hory do Olderdalen. Zde jsme odbočili na silnici č. 91, využili trajekt  Lyngseidet-Ordeldalen (130 NOK, jezdí často, není třeba rezervace), projeli přes Lyngseidetské Alpy, cestou se zastavili u peřejí, kde jsou vedle sebe 3 mosty (Kalvebakken Bridge Nordlysvegen, nad ním starý most z r. 1911 a ještě most z r. 1958). Dojeli jsme k dalšímu trajektu Svensby - Breivikeidet (91 NOK, jezdí také často) a pak už po silnici 91 dojeli na E 8 a po ní do Tromso.  Původně jsme chtěli do kempu ve městě (Tromso camping), ale byl na náš vkus přeplněný, tak jsme zkusili jiný, cca 25 km severněji po silnici 864,  Æra kemp na břehu fjordu (stan, auto 330 NOK, sprcha v ceně, WIFI zdarma), moc se nám líbil.

13. den jsme se vydali zpět do Tromso, navštívili Ledovou katedrálu (foto), (Ishavskatedralen stránky, vstupné r. 2024 80 NOK, děti do 12 let zdarma) prošli se po mostě a pak projeli podmořským tunelem na ostrov Tromsøya, projeli okolo letiště, přes most po silnici č. 862 na další ostrov Kvaløya. Po chvíli jsme odbočili na č. 858, protože jsme měli v plánu navštívit Husky Café. Je to husky stanice, provozují kavárnu a můžete se volně pohybovat mezi psy (foto), mazlit se s nimi, prostě skvělý zážitek. Děti si to užívaly, nemohli jsme je odtud dostat. Nakonec jsme se vydali zpět po silnici 858, odbočili na č. 862 směrem na Kaldfjord a pokračovali na křižovatku s č. 7768, po ní jsme dojeli nad Ersfjordbotn, kde jsme v sedle zastavili na parkovišti. Odtud je hezký pohled na osadu, fjord, jsou zde nástupy na trasy do okolních hor (foto). My jsme se vydali na vyhlídkový bod Nattmålsfjellet (Klokka 10), odkud jsou krásné výhledy do okolí, na fjordy i hory. Po návratu k autu jsme se vrátili na silnici č. 862 a pokračovali po ní k fjordu Tverrbotn, kde jsme na jeho břehu v březovém hájku ve stanu přenocovali.

14. den na dnešek jsme měli v plánu navštívit ostrovy Sommarøy, které Norové rádi využívají k letní rekreaci, a pak pokračovat na ostrov Senja. Vydali jsme se tedy po silnici č. 862 dál a podél pobřeží dojeli k odbočce s číslem 7766, zde jsme odbočili k mostu na ostrovy (foto). Prohlédli jsme si ho z vyhlídky a pak po něm přejeli na ostrovy, je zde hezky, dají se podniknout kratší túry na místní vrchol Nordkollen, navštívit písečné pláže, ale je zde poněkud více lidí. My jsme se proto vydali na pevninu a vybrali si k výhledům jiný vrchol Ørnfløya (foto) . Jsou z něho také krásné pohledy na ostrovy, most, přístaviště trajektu na Senju a okolí, ale je zde méně lidí. Na vrchol se dá jít ze silnice č. 7766, ale my se rozhodli pro cestu ze sedla silnice č. 862. Parkoviště u začátku stezky je malé, neznačené, musí se dávat pozor, abyste ho nepřehlédli (sledujte mapy cz odkud vede pěšina), ale cesta je pak dobře znatelná. Už při stoupání na vrchol jsme viděli, že na trajekt Brensholmen-Botnhamn (odkaz na trajekty v oblasti) čeká hodně aut, a že se pak všechna na loď nevešla. Tento trajekt bývá v sezóně hodně plný (vejde se cca jen 25 aut, jezdí v létě 3 x denně), a tak jsme si říkali, že to zkusíme a pokud bude fronta dlouhá, pojedeme na Senju po pevnině. Aut bylo na hraně, nalodění tedy nejisté, pokračovali jsme proto dál okolo ostrova po silnici č. 7764 zajímavou krajinou, podél moře k podmořskému tunelu na silnici č. 857. A protože jsme byli cca 10 km od Husky Café nabídli jsme dětem ještě jeho opětovnou cca hodinovou návštěvu, která byla přijata s nadšením. Nakonec to byly u pejsků hodiny 4, a také změna plánu cesty. Rozhodli jsme se, že dnes už dál nepojedeme, vrátíme se na místo, kde jsme stanovali a ráno vstaneme dřív a pokusíme se dostat na trajekt. Nakonec nejmladší členka výpravy slavila dnes 10. narozeniny a husky byli pro ní dárek, tak ať si ho užije.

15. den ráno jsme se tedy vydali do přístavu na trajekt. Tentokrát jsme měli štěstí a na Senju se přeplavili (auto + 5 osob 197 NOK). Z přístavu Botnhamn jsme se vydali po silnici č. 862, chtěli jsme ostrovem jen projet se zastávkou na několika zajímavých místech. Byli jsme zde již dříve a víme, že v současné době už i na Senju jezdí hodně lidí, tak jsme se nechtěli déle zdržovat. Zastavili jsme se na vyhlídce (foto) na známé vrcholy Seglu a Hesten, zastavili na přeplněném parkovišti u oblíbené pláže (foto)  Ersfjordstranda se "zlatým WC", prošli se po odpočinkovém místě Tungeneset (foto) (na podzim 2024 ho zničila bouře, ale snad bude do léta zase přístupné), navštívili vyhlídku Bergsbotn utsiktsplattform (foto).  Senja je opradu krásná, ale my si ve Skandinávii chceme raději užívat místa bez návalu turistů, pokud tu ještě jsou .... Naším dalším cílem byly Vesterály, a protože dostat se na trajekt je ještě složitější (jezdí jen 2x denně, koupit dopředu lístek nejde, a lidé tam v přístavu čekají i přes noc) ani jsme se o to nepokoušeli. Odbočili jsme na silnici č. 86 a u Silsandu pokračovali přes krásný most na pevninu. U Bardufossu jsme se napojili na E 6 a kousek za Setermoenem u řeky (foto) přenocovali.